Uloupené piškoty
Pytel piškotů se nachází na nejvyšší polici skříně (v zavírací místo není a piškoty byly vyhodnoceny jako méně rizikový předmět), ale nedělám si sebemenší iluze, že si je Yperitka umí sundat. První povel v životě, který jsem ji začala systematicky učit již od okamžiku, kdy jsem si ji přinesla domu, zní "dolu" a stále ho ještě jaksi neumí. Nebo možná jen odmítá plnit a typický postoj na zadních s drápatými pacičkami opřenými o kuchyňskou linku lze vidět velmi často (zejména, když si zvíře myslí, že není viděno). Proto mě nijak nepřekvapilo, když přes zavřené dveře koupelny slyším chroupání. Říkám si, nu což, ať si ještě okamžik zlodějka užívá, když už si ten pytlik podala. Dočistím si zuby a průšvih bude mít holka až za chvíli. S předem připraveným zlým výrazem ve tváři jsem vyletěla z koupelny, že jí pořádně vyčiním, ale zůstala jsem stát v němém úžasu, neschopna slova. Pytlík s piškotama ležel na místě, ale: To zvíře drzé si podalo můj batoh z armyshopu, povalilo ho na bok, aby mohlo k zipu, zip rozeplo (jde to celkem ztuha), vevnitř našlo pamlskovník s piškoty zatažený gumičkou, čumákem se vedralo dovnitř a to co mizelo zvířeti v chřtánu byl obsah mého pamlskovníku. Dále po pokoji ležely roztahané moje několikery kalhoty na ven, obsah kapes pečlivě prohledán a případně vyžrán. Možná bych měla Yperitku vycvičit pro celní správu. Zda by našla drogy nevím, ale neproclené piškoty by zaručeně nepropašoval vůbec nikdo.