Jdi na obsah Jdi na menu
 


Oslava narozenin podle vkusu oslavenkyně

Můj milý deníčku. Yperitka dnes oslavila 4. narozeniny. Očekávala jsem, že tou dobou již budu mít založenu rubriku "Výcvikové úspěchy a získané certifikáty". Místo toho přemýšlím, zda tento příspěvek zařadit do kategorie "lovecké úspěchy" a nebo "prohřešky a zločiny". Nakonec jsem se rozhodla pro zločiny, protože jak praví google, zabití labutě je zločin a i pokus nedokonaný je pokus učiněný. Slunečné podzimní odpoledne, zvířata vypuštěná po hrázi, vesele se koušou, na přivolání ochotně přibíhají a nic nenasvědčuje, že se schyluje ke zločinu.  Při příležitosti Yperitky narozenin jsem cestou podél rybníka zavzpomínala na její rozličné kousky a spatříc labuť, nevím, co mě to napadlo, z legrace říkám: "hele co je tam"? Nečekala jsem, že má výzva bude mít efekt, neb labutí už si zvíře prakticky nevšímá, tak nějak sem usoudila, že z lovu labutí vyrostla. Nu nevyrostla. Skotačící Yperitka zbystří, spatří labuť a totální zatmění. Střemhlav se vrhá z hráze, skáče šipku do rybníka a s fanatickým výrazem počne plaveckým stylem čuba labuť stíhat. Labuť se však rozhodla k  obranné akci, zaujala protipostoj (nebo protiplav?), roztáhla křídla a agresivně, výhružně zasyčela. Yperitka ztuhla, chvíli šlapala vodu a zjevně vymýšlela strategii. Využila jsem momentu překvapení a naštěstí se mi zvíře podařilo vylákat na břeh na klacek. Uffff. Chlupatej kluk všechno vzorně pozoroval ze břehu. Procházka pokračuje, zvířátka si hrají a najednou skok, Yper mizí v křoví - na hrázi se objevil cyklista. To bych jí tolerovala, jenomže cyklistů projelo víc a zvíře nehodné se rozhodlo, že zkrátka "půjdeme jinam". A následovala  její oblíbená hra, kdy na mě čumí z křoví, já ji zkouším přivolat výhružně i přátelsky, motivačně i sprostě, posílám pro ni chlupatýho kluka, fingovaně odcházím, dokonce i běžím od psa a stejně obě víme, že se pro ni  vrátím. Zejména když se  v dáli objeví běžec a v protisměru cyklista či rodinka s malým pejskem. Můj rekord je asi 35 minut odejít od psa - a stejně po mém návratu operovala na tom samém místě:o(. Napřed naštvaně, posléze vystresovaně a nakonec již rezignovaně zanechávám trapných pokusů a jdu si psa chytit. Dočkala se, hra na honěnou začíná. Radostně kolem mě pobíhá, honí se s chlupatým parťákem (který se u mě mimochodem vzorně drží) a dodržuje odstup cca 10 m, abych ji nemohla lapit. Ptám se jí tedy, kudy chce jít a Yperitka směřujíc do cyklistůprosté divočiny se vesele ujímá vedení, komunikativně se po mě otáčí a vyzývá mě, ať jí následuju. Tak ji tedy následuju a pomalu pracuji na akci odchyt. Ta spočívá v uchlácholení zvířete. Yperitka ztrácí ostražitost a přibližuje se čím dál víc. Několikrát jí nechám proběhnout těsně kolem sebe, pohladím, pustím. Zapomene, že je na útěku a spokojeně kolem mě dovádí. Nenápadně se tedy ujímám vedení a směřuji výpravu zpět k cestě do civlizace.  Leč  akci  jsem  uspěchala. Jakmile se přiblížíme k rozcestí,  zvíře se zarazí a  čumí na mě s výrazem "nejdu". Pak začne zvolna odcházet. Neopatrně po ní hrábnu a tím jsem akci zkazila. Provede úhybný manévr a mizí v houští. Ach jo. Tak zase měním směr do divočiny, čekám až se zvíře přiblíží, ztratí ostražitost a začne kolem mě dovádět a nosit klacíčky. Volím záložní plán B.  Musím vyčíhat okamžik, až se u mě začuchá,  a potom "chňap" a zvíře je uloveno na vodítku:o) Nekompromisně kráčíme do civilizace. Dnes se Yperitka vyběhala a vydováděla dostatečně a svůj odlov nesla poměrně vstřícně. Dokonce jsem ji na cyklostezce opět na chviličku vypustila (tím chci dosáhnout kratší doby jejího lovení) a ani už znova neutekla. A pak zaklaply dveře kotce a já si můžu dávat do pořádku nervy před další procházkou. Ale tu odpolední jsme si užili všichni, každý po svém.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pěkné

(Patrik S., 26. 1. 2016 9:05)

Na Vaše příběhy jsem narazil čirou náhodou při výběru pejska, a musím Vám je pochválit. Máte to moc hezky a lidsky popsané... obzvláště příběh s povely obohacenými o "kur.a" se u mě setkal s naprostým pochopením.